<
Přeskočit na obsah

Aktuality

  • Úvod
  •   »   
  • Aktuality
  •   »   
  • Literární soutěž "Generace prarodičů" zaujala

Literární soutěž "Generace prarodičů" zaujala

Literární soutěž k propojení generací, která proběhla na podzim minulého roku, se setkala s ohlasem. Účastnilo se jí celkem 215 dětí z 30 ostravských základních škol. Připomeňme si, že úkolem soutěžících bylo zapsat vyprávění prarodičů poté, co při společném rozhovoru sdíleli vzpomínky na dobu, v níž babička či dědeček vyrůstali. Prarodiče dětem vyprávěli, jak se žilo v době, kdy byli oni sami ještě dětmi. Soutěžní díla posoudila odborná porota i veřejnost a 24 vítězů si v závěru ledna a na počátku února převzalo zasloužená ocenění. Plánované slavnostní vyhlášení vítězů proběhlo vzhledem k pandemické situaci individuálně na jednotlivých školách. Mezi cenami našli ocenění mladí autoři kromě věcných dárků také volný vstup na radniční věž. Budou se tak moct podívat na město z nejvyšší radniční věže v zemi, třeba zrovna se svou babičkou či dědečkem.

Náměstek primátora Zbyněk Pražák, který se podílel i na předání ocenění některým vítězům, uvedl: „Podpora mezigeneračního soužití je jednou z důležitých oblastí, na které se rodinná politika města zaměřuje. Vlivem nařízených pandemických opatření, ale mnohdy také i obavami ze vzájemných kontaktů mezigenerační vazby v rodinách v uplynulém období častokrát strádaly. Soutěž proto byla jednou z možností, jak tyto vztahy opět obnovit. Děti tak hravou formou nahlédly do dětství svých prarodičů, a vedle nutnosti zpracovat jejich vyprávění literární formou, je možná přivedly i k zamyšlení a většímu pochopení starší generace.“

A že spolu generace strávily při vyprávění a jeho následném zachycení prostřednictvím textu zajímavé chvíle, lze usoudit z namátkou vybraných částí soutěžních prací. V soutěžní kategorii do 9 let svou babičku soutěžící popsala vskutku výstižně: „Na babičce mám ráda všechno, hlavně to, že mi nikdy neřekne ne.“ Vyprávění prababičky zaznamenala soutěžící (v další soutěžní kategorii 12–13 let) takto: „Jednou v noci byl nálet, pokračovala prababička, letadla na naše městečko házela bomby. Všichni jsme museli sbalit to nejnutnější, a jen v noční košili a kabátě, jsme utíkali do krytu. Já byla malá, chodila jsem do první třídy, plakala jsem, bála jsem se a vždycky jsem si s sebou brávala panenku, Alenka jsem jí říkala. A tehdy byla zima, měla jsem zkřehlé ruce a panenka mi vyklouzla. Brečela jsem v krytu tak, že mě chtěli vyhodit na mráz. Po náletu jsem ji zoufale hledala. Nenašla.“

Soutěž k propojení generací a podpoře mezigeneračního dialogu proběhla pod záštitou komise rady města pro rodinu a volný čas ve spolupráci s ostravským spolkem Balónek. Soutěžní díla jsou zveřejněna na webu www.balonek.cz a do hlasování o vítězích se zapojilo 7 500 respondentů.

Všem zúčastněným děkujeme za zapojení a oceněným ještě jednou moc blahopřejeme!

Nakonec připojujeme výňatky z prací dětí, které nás oslovily a utkvěly v paměti nejvíc:

Kategorie do 9 let

„Často se navštěvovali v rodinách, pomáhali si jeden druhému. V jednom domě žilo i více generací. Žili bez internetu a mobilu. Děti volný čas trávily venku a hrály různé hry (skákaly přes gumu, cvrkaly kuličky, lezly po stromech a průlezkách, bruslili na rybnících). Nevýhodou jejich doby bylo, že nemohli cestovat, kam chtěli, a studovat, co by chtěli.“

„Na babičce mám ráda všechno, hlavně to, že mi nikdy neřekne ne.“

Kategorie 10 – 11 let

„Já bych chtěl každý týden jezdit na chalupu. Chtěl bych nemít auto a jezdit tam vlakem. A chtěl bych tu starou dobu. Gramofon bych nechtěl, protože máme televizi a ten gramofon z chalupy se seká. Na motorce bych nechtěl jezdit, bál bych se, že spadnu.

„Babička měla kamarádku Aničku. Její rodiče vlastnili statek, kde si babička a její kamarádka Anička hrály, zalévaly květiny a různě zahradničily. Také byla na statku zvířátka, např. koně, krávy, králíci, husy a další. V Porubě měla kamarádku Věru. Bavily se tím, že vozily bratříčka v kočárku. Babička milovala sporty, např. brusle, vybíjená, jezdění na kole, guma, panák. Také si hráli na dvoře.“

Kategorie 12 – 13 let

„Mému pradědečkovi je 88 let a jeho Dobrá nálada a optimismus je lék pro naši celou rodinu. Mám to štěstí, Děda si pamatuje plno věcí z minulosti, ale o čem mluvil před chvílí, to si nepamatuje. Bylo velmi zajímavé a naslouchat jeho vyprávění a vzpomínkám, které mu utkvěly v jeho paměti. Jsem rád, že se se mnou o ně podělil“.

„Předměty, které se tenkrát vyučovaly, byly: krasopis (paní učitelka Kubicová), počty (dnešní matematika, p. řídící Javorek), český jazyk (paní učitelka Kytrychová), tělocvik (paní učitelka Kubicová) a náboženství (p. farář Vičar – sloužil na farnosti v Polance). K výuce rovněž patřily i výlety pěšky do Kyjovic na koupaliště, kde děti chytali raky, na Mexiko, na Čeladnou, kde byli ubytováni v hotelu Charbulák, a taky kino“.

„Jednou v noci byl nálet,“ pokračovala prababička, „letadla na naše městečko házela bomby. Všichni jsme museli sbalit to nejnutnější a jen v noční košili a kabátě jsme utíkali do krytu. Já byla malá, chodila jsem do první třídy, plakala jsem, bála jsem se a vždycky jsem si s sebou brávala panenku, Alenka jsem jí říkala. A tehdy byla zima, měla jsem zkřehlé ruce a panenka mi vyklouzla. Brečela jsem v krytu tak, že mě chtěli vyhodit na mráz. Po náletu jsem ji zoufale hledala. Nenašla“.

„V každé třídě bývalo 30 dětí a více. Po škole se loudaly, chodily přes louku a kupovaly si preclíky. Babiččin tehdejší učitel byl starší a velmi přísný. Neposlušní kluci dostávali běžně ukazovátkem a děvčata musela za neposlušnost chodit uklízet do kabinetu. Babička tam jednou za trest musela taky uklízet, ale nikdo je vlastně nekontroloval, a tak toho moc neuklidily“.

„Po obědě jsem opět připravovala jídlo zvířectvu a kydala hnůj, hrabala seno, čistila kotce atd. V 16:00 jsem šla opět s kravami na pastvu. Bylo to hodně namáhavé. Protože jsem v jedné ruce držela řetězy od 4 krav, druhou jsem si psala úkol do písanky. Tenkrát ještě sedlák ohradu neměl“.

„Připomínám si, že já jsem nikdy nemusela prát prádlo v ruce a babička se na střední škole nemohla začít učit španělsky a odjet na Erasmus do zahraničí. Babička sice vyrostla skromně a s málem, ale nikdy jsem ji nezaslechla říct, že se má špatně, že je nespokojená nebo nešťastná. Vždycky mě obdaruje úsměvem a vřelým objetím. Všímá si drobností, ale nedělá si s maličkostmi, co se občas nepodaří, těžkou hlavu. Žije spokojeně, každý den naplno s úsměvem na rtech a daruje mi tolik potřebné rady a zkušenosti, kterými se denně řídím“. 

Kategorie 15-16 let

„S čistým srdcem mohu říct, že jsme si užívali života. Každý moment. Já jsem žila tak naplno, jak mi jen příležitost dovolila. Celé dny jsem trávila venku, kdekoli. S jinými dětmi jsme objevovali okolní svět, alespoň ten, který nám nebyl odepřen. I kdyby byl ten kousek sebemenší, byli jsme za něj vděční“.

„Vařilo se především z toho, co si lidé sami vypěstovali a vychovali. Polévky se vařívali husté a přikusoval s ním chleba. Na vaření druhého chodu často nezbýval pro těžkou práci čas. Jednou týdně se chodilo nakoupit k řezníkovi a mnohdy se stalo, že na ně po vystání fronty nic nezbylo. Když se koupily párky, byl to pro babičku „velký svátek“. Sladkostí tenkrát moc nebylo, ale co je bonbón i čokoláda už věděla a občas si na nich pochutnali. Oblíbené byly „mejdlíčka“ různých barev a chutí. A taky rádi děti lízaly slisované kostičky šuměnky, které byly původně určené do vody“.

„Sváželo se (obilí, zpráva) na voze taženém kravami. Obilí se pak ve stodole mlátilo a až byla k dispozici mlátička k půjčení, tak se z ní v zimě pytle s obilím vozili na saních do místního mlýna, kde z něj semleli mouku. Chleba si pekli doma „v pekarčáku“ (někteří v té době už chodili pro chleba k pekaři)“